Oblast 3 | Elektronické informační zdroje a online nástroje

Kapitola 9
Akvizice e-zdrojů

Se vzrůstajícím množstvím e-zdrojů ve fondech knihoven roste také důležitost jejich smysluplné akvizice. Můžeme k ní přistupovat z několika hledisek.

Z hlediska možnosti financování můžeme akvizici rozdělit na centrálně financované e-zdroje (většinou multioborové databáze) a e-zdroje financované z fakultních a/nebo projektových financí (spíše oborové databáze).

Z hlediska poskytovatelů rozdělujeme akvizici na konsorciální nákup (projekt CzechElib) a individuální nákup. Výhodou konsorciálního nákupu je vyjednání cen, zajištění veškeré smluvní administrativy ze strany konsorcia, technická podpora i široká nabídka e-zdrojů. Nevýhodou pak zůstává, že za aktuálních podmínek se pro nákup e-zdroje musí rozhodnout většinou alespoň tři instituce. Menší specializované zdroje tedy nejsou konsorciem pokryty a musí být řešeny individuálním nákupem. Podmínky vyjednané individuálně pro jednu instituci se mohou lišit od podmínek, kdy do nákupu přes konsorcium vstupuje více institucí.

U akvizice e-zdrojů můžeme také zohlednit pro koho nakupujeme (nákup pro celou univerzitu, nebo nákup pro jednu fakultu). Výhodou nákupu pro fakultu je jednoznačně cenová úspora. Nevýhodou pak může být náročnější správa e-zdroje a nejednoznačnost pro koncového uživatele, jenž si není jistý, ke kterému e-zdroji má nebo nemá přístup. Pokud se další fakulta rozhodne daný zdroj koupit opět omezeně, může být technicky náročné toto umožnit.

Neméně důležité jsou u akvizice e-zdrojů statistiky. Naše rozhodování může ovlivnit sledování odmítnutých přístupů, počet vyhledávaní nebo počet stažení plného textu. Zde bychom měli zvážit oborová specifika. Další potenciální přístup představuje textová analýza závěrečných prací studentů.

Další možností způsobu výběru je vygenerovat tituly z informačního systému univerzity, které akademici nově přidali do doporučené literatury u svých předmětů. Na základě ověření jejich dostupnosti a využívanosti v knihovně můžeme uvažovat o jejich pořízení v online podobě. Obdobně můžeme také postupovat při generování nejpůjčovanějších a nejrezervovanějších titulů z knihovního systému.

Knihovny také mohou nabízet uživatelům online nástroj (alespoň jednoduchý webový formulář) pro zadávání potřebné a chybějící literatury .

Kapitola 10
Akvizice e-knih

Zatímco licencované e-zdroje časopisů jsou využívány spíše doktorandy, pedagogy a studenty závěrečných ročníků, e-knihy se těší oblibě u širokého spektra uživatelů. Studenti z knih často potřebují jen část kapitol a ocení, když nemusí přenášet těžké knihy a mohou je číst online z pohodlí domova. Často zmiňovanými formami nákupu e-knih jsou metody DDA (Demand Driven Acquisition) a EBA (Evidance-based Acquisition).

Jak funguje Demand Driven Acquistion?

Knihovna vloží deposit, na jehož základě získá omezený přístup (počet stránek / počet minut čtení) k titulům. Po vyčerpání tohoto limitu čtení uživatel může požádat knihovnu o zakoupení titulu.

Jedná se bezpochyby o smysluplný nákup akvizice, který nabízí zdroje k aktuálním výzkumným tématům, umožňuje individuální posouzení žádosti a nabízí různé formy nákupu licence: pro jednoho uživatele (1U), neomezený přístup (UA) a další. Možnost chvilkového čtení často uspokojí informační potřebu uživatele a e-knihu již není třeba zakoupit.

Moderovaný nákup je příležitost, jak začít komunikovat s uživateli, kteří přestávají chodit do knihovny fyzicky. Nejde pouze o akviziční nástroj, během komunikace s uživatelem vysvětlujeme vlastnosti a principy fungování e-knih v prostředí knihovny. Uživatelé si tak mohou uvědomit, že za službami v oblasti e-zdrojů stojí skuteční lidé z knihovny. Spolu s akvizicí tak uživatele vzděláváme a zároveň propagujeme naše služby.

U návrhu k zakoupení je třeba sledovat duplicity (existenci tištěné verze titulu ve fondu knihovny). Někdy je obtížně předvídatelné, zda e-kniha může uspokojit i jiné uživatele, či zda je její využití jen jednorázové. V případě, že se knihovník rozhodne knihu nezakoupit, musí dobře komunikovat s uživatelem a vysvětlit mu, že DDA umožňuje pouze „navrhnout" e-knihu k akvizici, nicméně negarantuje její nákup.

Tituly zakoupené přes DDA mohou být někdy dokonce dražší, než kdyby byly zakoupeny přímo u vydavatele. Přes DDA je také možnost nabídnout e-výpůjčku.

Jak funguje Evidence-based Acquistion?

EBA umožňuje přístup k velkému počtu e-knih během dlouhého časového úseku (několik měsíců). Knihovna předem uhradí deposit, na jehož základě získá neomezený přístup k titulům na delší časový úsek. Na základě statistik a vlastního uvážení pak knihovna vybere tituly do výše depositu, které zůstanou v jejím trvalém nákupu.

Statistiky přístupů mohou vypovědět ledacos i o uživatelském chování, které lze zohlednit v budoucnu. Stejně jako u DDA, i model fungování nákupu EBA je potřeba uživateli správně vysvětlit.

Praxe ukazuje, že využití zakoupených titulů, jež měly v průběhu EBA nárazově velké využití, se skončením přístupu často klesá.

Kapitola 11
Elektronické nástroje pro podporu blended learningu

Existuje nepřeberné množství pomůcek a nástrojů, které zjednodušují práci v digitálním prostředí. Také v této oblasti může být knihovna nápomocna a nabízet svým uživatelům kvalitní, prověřené nástroje, které by jinak byly pro jednotlivce cenově nedostupné anebo by se o nich v záplavě možností nedozvěděl. Velkou výzvou je pro knihovnu propagace nástrojů a podpora poskytovaná takovým způsobem, aby uživatel nástroj co nejlépe ovládl a měl z něj užitek. Nevýhodou je většinou nutnost individuální správy každého takového nástroje, hlídání vypršení licencí a vyjednávání o ceně.

11.1 | Představení vybraných nástrojů

Knihovny/univerzity nabízejí nástroje, které mají uživatelům usnadnit práci především s informačními zdroji, ale také v oblasti vlastní vědecké činnosti. Nástroje jsme rozdělili do pěti skupin.

1. Citační manažery a generátory

Citační manažery jsou jedny z prvních nástrojů, které knihovny začaly nabízet svým čtenářům. Velmi usnadňují vytváření bibliografických odkazů a práci s nimi a slouží také jako správce pro organizaci článků a literatury k tématu (k citacím lze ukládat plné texty, anotace, klíčová slova a vlastní poznámky). Mezi nejrozšířenější patří:

• Citace PRO Plus: Intuitivní český nástroj, který je pro studenty srozumitelný svou jednoduchostí. Najdeme v něm předdefinované styly, je možné přidávat i styly vlastní a případně začlenit nástroj do textového editoru, knihovního katalogu nebo webového prohlížeče. Nevýhodou je, že funguje pouze online a v plné verzi PRO je placený.

• EndNote: Ve verzi basic je nabízen zdarma k předplatnému citační databáze Web of Science, se kterou je přímo propojen. Je možné jej začlenit do textových editorů (MS Office), přidat jako doplněk do vyhledávačů a mnoho dalšího. V placené verzi je možné pracovat i offline. Verze basic je ale velmi zúžená a použitelná v podstatě jen pro Web of Science.

• Mendeley: Volně přístupný citační manažer, sociální síť pro vědce a kolaborativní databáze publikací v jednom, spravovaný společnosti Elsevier. Lze ho používat offline z aplikace, vytvářet soukromé skupiny s ostatními a společně přidávat poznámky k PDF dokumentům a mnoho dalšího. Zpočátku může být matoucí komplikovanější prostředí tohoto systému.

• Zotero: Volně přístupný a otevřeně vyvíjený citační manažer. Poskytuje množství funkcí včetně kolaborativní správy knihoven a řadu rozšíření a doplňků pro Microsoft Word a webové prohlížeče. Může být náročnější na orientaci v uživatelském prostředí.

2. Nástroje pro práci s anglickým textem

Studenti a vědci stále častěji produkují texty v anglickém jazyce, a to při psaní odborných textů i v běžné online komunikaci. Pro tuto činnost velmi oceňují využívání nástrojů, které zvládají pokročilé korektury textu a dokážou navrhnout relevantní změny. Nejčastěji se můžeme setkat s nástroji Writefull a Grammarly. Oba lze nainstalovat do různých programů a tím umožnit kontrolu textu před odesláním e-mailu nebo korekturu přímo v textovém editoru.

3. Antiplagiátorské systémy

Vedle českých řešení, jako je Odevzdej.cz, přistupují univerzity i k nákupu licencí zahraničních nástrojů, např. Turnitin nebo Crosscheck. Programy spravuje většinou oddělení vědy a výzkumu, ale knihovny s tímto oddělením mohou spolupracovat při podpoře, propagaci a školení uživatelů.

4. Odborné programy a další služby

Tato kategorie je velmi individuální, přičemž výběr nástrojů závisí na odborné profilaci univerzity. Nástroje jsou většinou nainstalované a přístupné přímo z počítačů v knihovně. Může jít o programy AutoCad, Atlas.ti, ArcGIS, Statistica nebo R studio.

Aplikace oživující výuku a práci v online prostředí se zatím v knihovnách příliš neprosadily, ale o to zajímavější může být obohatit jimi svoji nabídku. Slouží týmům pro efektivní kolaboraci nebo sebevzdělávání. Mezi takové nástroje patří:

• Datacamp: výukový portál s širokou nabídkou kurzů z oblasti programování a zpracování dat

• Mentimeter a další nástroje pro tvorbu anket a dotazování při přednášce

• Miro: kolaborativní nástěnka, v podstatě virtuální týmová studovna

• Rozečti se: český projekt pro zefektivnění čtení

5. Discovery systémy

O existenci discovery systémů mnozí studenti ani zaměstnanci nevědí, další odradí nepříliš přívětivé či přinejmenším jim neznámé prostředí. V záplavě univerzálních informací v discovery nebývá snadné se zorientovat, mnohdy nenabízejí personalizace a další automatická upřesnění dle profilu hledajícího jako třeba Google, jenž je proto zpravidla uživateli preferován. Vývoj a podobu systémů ovlivní knihovny jen v omezené míře, proto je žádoucí uživatele vhodným a nenásilným způsobem informovat o jejich fungování.

11.2 | Databáze vzdělávacích kurzů MOOC

Zkratka MOOC [múk] se používá jako označení pro Massive Open Online Courses , tedy hromadné otevřené online kurzy. Jsou to multimediální online kurzy, které jsou nabízeny zpravidla zdarma široké veřejnosti, bez ohledu na předchozí vzdělání či podmínky, z jakých účastníci přicházejí. Jedinou podmínkou pro absolvování MOOC kurzů je přístup k počítači a funkční internetové připojení.

V počátcích byl očekáván velký nárůst vysokoškolsky vzdělaných lidí, což mělo následně vést k technologickému pokroku a ekonomickému růstu. Stejně tak byl tento způsob vzdělávání reakcí na výzvy digitální éry, ve které celoživotní vzdělávání začínalo hrát jednu z klíčových rolí nejen v případě uplatnění jedince na trhu práce, ale stále více i v každodenním životě.

Jakou podobu mají MOOC?

Nejčastěji se setkáme s nahrávkami přednášek (obvykle s textovým přepisem), dále s kvízy, panelovými diskusemi či online studijními skupinami, které umožňuje interakci a spolupráci se „spolužáky" prakticky z celého světa. Kromě získání kvalifikace v konkrétní oblasti, jíž se kurz věnuje, představuje je další přidanou hodnotu také zlepšení digitálních dovedností studentů.

MOOC kurz se vždy věnuje velmi konkrétnímu a ucelenému tématu, které je rozděleno do menších jednotek (sekcí nebo bloků). Délka kurzů se u komplexních a kvalitně zpracovaných kurzů zpravidla pohybuje mezi 4 až 12 týdny. Jednu sekci včetně plnění případných úkolů je zpravidla možné plnit v průběhu jednoho týdne.

Kurzy se obvykle objevují ve dvou základních formách: jako synchronní, v nichž je potřeba témata i úkoly zpracovat a plnit podle daného harmonogramu, nebo asynchronní, v nichž si rychlost procházení tematickými celky určuje samotný student.

Co je obsahem MOOC?

Tematických oblastí, kterým se jednotlivé kurzy věnují, je nepřeberné množství. Kromě akademických témat se často setkáváme s praktickými tématy (např. programování) nebo s tématy týkajícími se seberozvoje a duševní pohody.

Jsou MOOC zpoplatněné?

MOOC kurzy jsou zpravidla (byť ne vždy) zdarma, zpoplatněn bývá závěrečný certifikát.

Jaká je role knihoven?

Na vztah fenoménu MOOC a knihoven lze pohlížet z několika různých úhlů pohledu. Lze rozlišit tyto role:

• knihovna jako tvůrce MOOC kurzů,

• knihovna jako poskytovatel odborné podpory tvůrcům MOOC kurzů v otázkách autorských práv, licencování apod.,

• knihovna poskytující podporu studentům: vystupuje v roli průvodce současnými trendy ve vzdělávání, kdy knihovníci umějí svým uživatelům doporučit konkrétní MOOC platformy i obsah, který odpovídá požadavkům uživatelů – zde se nabízí také možnost navázání spolupráce s poskytovateli MOOC kurzů,

• knihovna, respektive knihovníci, kteří se sami vzdělávají pomocí MOOC kurzů,

• knihovna zajišťující uchovávání a archivaci MOOC kurzů.

Kde se můžu do MOOC přihlásit?

Tvůrci MOOC kurzů jsou často renomované světové univerzity, ale také soukromé společnosti. Nejvýznamnějšími poskytovateli MOOC kurzů jsou následující platformy (řazeno podle vnímané významnosti):

• EdX: Nezisková platforma založená Harvardovou univerzitou a MIT. Vytváří a nabízí interaktivní online kurzy zejména z oblasti práva, historie, obchodu, sociálních a informačních věd, medicíny, matematiky, fyziky a IT.

• Coursera: Soukromá společnost, která spolupracuje s renomovanými univerzitami (Princeton, Yale, Stanford, Harvard, University of Tokio) a dalšími organizacemi. Věnuje se širokému spektru zejména akademických témat.

• Udacity: Soukromá vzdělávací korporace, která nabízí kurzy zejména v oblastech ICT, matematiky, přírodních věd, designu atd.

• Udemy: Nabízí široké spektrum témat, občas je však kvalita kurzů nižší.

• Future Learn: Britská vzdělávací online platforma, která spolupracuje s vysokými školami.

Mezi české MOOC platformy poskytující kurzy (zdarma i placené) patří:

• Seduo: Zaměřuje se na profesní vzdělávání, obchodní sféru, komunikační sféru, marketing a seberozvoj.

• Nostis: Zaměřuje se především na právo.

• MOOC kurzy vytvářené a nabízené vysokými školami (např. Univerzita Karlova nebo Masarykova univerzita). Katedra informačních studií a knihovnictví FF MU kromě kurzů otevřených široké veřejnosti nabízí také několik kurzů vhodných pro knihovníky

Kapitola 12
Propagace e-zdrojů

Efektivní propagace e-zdrojů je klíčová a neměla by být brána na lehkou váhu. Výsledky focus groups ukázaly, že mnoho studentů se v nabídce e-zdrojů neorientuje. Není neobvyklé, že katedra například předplácí elektronický časopis, který současně nabízí i knihovna. Student se k němu však nedostane, protože o této možnosti neví.

12.1 | Možnosti propagace

Možností, jimiž lze propagovat nejenom e-zdroje, je nespočet a knihovny přistupují k propagaci různě. Velká univerzita, která nemá jednotný kampus a její fakulty jsou oborově velmi rozmanité, bude k propagaci e-zdrojů přistupovat jinak než univerzita menšího typu. Nelze říct, který způsob je nejvhodnější. Pro některé univerzitní knihovny bude nejvhodnějším způsobem sdělení papírová nástěnka na chodbě, jiné univerzitní knihovny budou své uživatele oslovovat výhradně prostřednictvím webu či sociálních sítí.

Je důležité si uvědomit, koho chceme v rámci univerzity oslovit, umět rozlišit mezi informačními potřebami studentů prvních ročníků, doktorandů, studentů specializovaných oborů, pedagogů apod. Samozřejmostí by měla být také prezentace novinek o e-zdrojích v anglickém jazyce.

Pokud to jde, je vhodné, aby knihovna spolupracovala s  PR oddělením jednotlivých fakult nebo celé univerzity a k propagaci svých služeb tak využila veškeré možné komunikační kanály (Instagram univerzity, online univerzitní časopis, YouTube kanál a podobně).

Jaké jsou možnosti propagace e-zdrojů?

• Sociální sítě dnes patří již ke klasickým způsobům propagace, který umožňuje oslovit široké spektrum uživatelů. Příspěvky lze sdílet s fakultami a dalšími subjekty univerzity. Poskytují rychlé informace o aktualitách, které by jinak na webu knihovny zapadly. V dnešní informacemi přesycené společnosti má jakákoliv informace doplněná vhodným obrázkem nebo infografikou potenciál oslovit větší množství čtenářů. Mezi nejčastěji používané sociální sítě v drtivé většině patří Facebook. Nevýhodou může být, že se jedná o poměrně „zastaralou" platformu – mezi dnešními studenty převládá spíše Instagram, TikTok a další platformy.

• Pro prezentaci úzce tematicky zaměřených e-zdrojů je vhodné posílat cílené e-maily vymezené skupině uživatelů. K vytvoření cílených e-mailů existuje na trhu dnes již několik nástrojů. Výhodou těchto nástrojů je, že umožňují sestavit skupiny příjemců a zájemci se k jejich odběru musí aktivně přihlásit.

• Zajímavým způsobem propagace může být také indexace časopisů v katalogu knihovny . Uživatelé, kteří nehledají přes discovery systém, tak mohou „náhodně" najít kvalitní informační zdroj. Zvyšuje se tak povědomí o e-zdrojích i jejich využívanost. Dobrá propagace zejména nákladných elektronických časopisů může knihovně zvýšit prestiž. Uživatel si uvědomí, že má díky ní přístup k obtížně dostupným, drahým vědeckým časopisům.

• V neposlední řadě je u propagace služeb knihovny zásadní osoba pedagoga, který může mít na studenty výrazně větší vliv než „vzdálená knihovna". Propagace e-zdrojů ve výuce (ať už ze strany pedagoga nebo učícího knihovníka formou převzetí částí výuky) tak může být časově nenáročnou a efektivní záležitostí. Ne vždy je to ale bohužel možné kvůli velkému rozsahu vyučované látky i ochotě vyučujících.

• Dalším možnostem propagace se věnující následující podkapitoly 12.2: Propagace na akcích knihovny a 12.3: Propagace na internetu.

12.2 | Propagace na akcích knihovny

Tematicky specializované akce jako Týden s e-zdroji, OA week nebo Doktorandské dny pomáhají zdolat bariéru mezi knihovníkem a studentem a jsou vhodné k navázání osobních kontaktů s uživateli. Hravou a nenásilnou formou mohou zvýšit povědomí o e-zdrojích a přilákat nové zájemce. Součástí akcí mohou být specializované semináře, webináře, osobní konzultace, workshopy, kvízy nebo soutěž. Pro dodání výherních cen do soutěže můžeme oslovit samotné producenty databází, kteří disponují propagačními předměty.

Velmi důležitá je příprava a dobrá propagace samotné akce, která je však časově náročná (zajišťování propagačních předmětů, zkušebních přístupů, koordinace napříč univerzitou atd.). Organizaci může do poslední chvíle provázet nejistota, kdo na akci nakonec dorazí. Důležité je proto dobře si rozmyslet načasování jednotlivých událostí, aby se nekryly s jinými akcemi univerzity.

12.3 | Propagace na internetu

Prezentace informací na webu by měla být jasná a srozumitelná, aby uživatel mohl najít vše podstatné na jednom místě. Je vhodné využít grafické prvky, například dlaždice, kde jsou informace viditelné na první pohled, nebo různé ikonky pro rychlou orientaci (např. tematické zařazení databáze). Správně zvolená prezentace e-zdrojů na jednom místě zvyšuje komfort práce s nimi, a v důsledku toho i jejich využívanost.

Z výsledků focus groups vyplynulo, že někteří uživatelé vnímají vyhledávání v dostupných e-zdrojích jako velmi komplikované a volí raději Google Scholar než knihovnou nabízený discovery systém. Z odkazu na Google Scholar se pak dostanou k hledanému zdroji přes univerzitní autentizaci. Nevýhodou tohoto způsobu vyhledávání je, že uživatelé často vyhledají dokument v nepřístupném e-zdroji nebo si uloží URL odkazy, které se mohou měnit. Frustrace z nemožnosti využít nalezený e-zdroj může uživatele nakonec odradit od práce s jinými e-zdroji, které knihovna uživatelům nabízí.

Je proto vhodné uživatele nezahlcovat a naučit je vstupovat do e-zdrojů z jednoho konkrétního místa na webu knihovny.

Jaké jsou možnosti prezentace e-zdrojů na internetu?

• Odkaz na společný vyhledávač v e-zdrojích.

• Zařazení do katalogu knihovny umožňuje jednoduchou správu záznamů o databázích na jednom místě; vše se administruje na úrovni katalogizace a není třeba zásahů do webu.

• Portál (rozcestník) pro e-zdroje. Může zahrnovat třídění pro snazší orientaci podle vybraných kritérií, například:

  • zaměření e-zdroje,

  • přístupnosti databáze (licencované zdroje přístupné z knihovny, licencované zdroje přístupné vzdáleně, open access zdroje),

  • typu e-zdroje (plnotextové databáze, faktografické databáze, bibliografické zdroje, digitalizovaná díla, elektronické knihy).

• Subject guides (oborové brány): výběr zdrojů (nejen elektronických) pro dané obory vznikající ve spolupráci s oborovými garanty (vyučujícími).

Kapitola 13
Zpětná vazba od uživatelů

Způsobů, jak získat od uživatelů zpětnou vazbu, je celá řada. Velmi častá jsou dotazníková šetření, jež umožňují získat zpětnou vazbu od širokého spektra respondentů. U takové metody je důležité především správné načasování, tedy volba období, kdy uživatelé nejsou zahlceni jinými dotazníky. Je třeba také opatrně nastavit délku dotazníku, aby koncového uživatele od jeho vyplnění neodradila, a dbát na správnou formulaci otázek. Neméně důležitá je motivace k vyplnění dotazníku, kterou můžeme podpořit finanční odměnou nebo soutěží o zajímavé ceny. Výsledky šetření je žádoucí prezentovat širšímu publiku, neboť mohou být zajímavé a překvapivé nejen pro knihovnu, ale i pro další součásti univerzity.

Dalším vhodným nástrojem k získání zpětné vazby je využití User Interface prvků (prvků uživatelského rozhraní). V rámci univerzitního centrálního vyhledávače existuje na Univerzitě Karlově tlačítko „report a problem", kterým uživatel může anonymně nebo adresně zanechat zpětnou vazbu ke svému problému s e-zdroji. V případě, že uživatel uvede svůj e-mail, je s ním problém konzultován a je průběžně informován. Pro UK se jedná o významný zdroj zpětné vazby k fungování e-zdrojů. Na základě takto specifické zpětné vazby lze vylepšovat funkcionality, informování uživatele o průběhu řešení problému navíc posiluje důvěru v knihovnu. Nevýhodou implementace je, že specifické funkcionality tlačítka je třeba doprogramovat.

Dalším způsobem, jak zjistit (ne)spokojenost uživatelů, je sledování průchodu službou. Jinými slovy zmapování cesty službou orientované na konkrétní výsledek (například student používá discovery systém prohledání zdrojů k psaní kvalifikační práce). Při hodnocení nabízené služby je nezbytné pokusit se myslet jako uživatel, který neuvažuje stejně jako knihovníci. Má rozdílné zkušenosti, návyky, vzdělání nebo věk.

Pokud skutečně chceme porozumět potřebám uživatelů, neměli bychom se spoléhat pouze na dotazníky nebo statistická data; můžeme vyzkoušet také kvalitativní metody. Jednou ze základních disciplín uživatelského výzkumu jsou rozhovory s uživateli, které obvykle přinášejí velmi cenné poznatky. Pozorování, při kterém je možné zjistit i to, co sám uživatel nepoví nahlas, je další užitečnou metodou. U pozorování je vhodné se zaměřit na způsoby interakce. Neméně důležité je také uživatelské testování, které slouží k ověření fungování online služby z hlediska použitelnosti a přístupnosti. Výsledkem je pak identifikace problémových míst.

13.1 | Příklady výzkumných otázek a vhodných metod

Jiným způsobem je analýza požadavků uživatelů. Knihovna Ostravské univerzity analyzuje neuspokojené rezervace na výpůjčky a pokouší se dotčeným uživatelům dohledat elektronickou verzi. Pokud dodá elektronickou verzi titulu, současně žádá o zpětnou vazbu dotazníkem.

Ať už zvolíme jakoukoliv metodu výzkumu, je důležité si uvědomit, že služby nejsou nikdy hotové, mění se v návaznosti na potřeby uživatelů i požadavky univerzity, stejně tak jako se rapidně mění dostupné technologie. Při zkoumání námi nabízených služeb nás ve skutečnosti nezajímají jejich výstupy, ale jejich dopady a výsledky.

Kapitola 14
Digitální knihovny a repozitáře

Povinnost zpřístupňovat kvalifikační práce vedla mnohé univerzity ke komplexnějšímu řešení vlastního digitálního repozitáře. Získaly tak možnost zveřejňovat vedle diplomových prací také publikační výstupy svých zaměstnanců a další dokumenty. Zveřejňování s sebou přineslo potřebu řešit autorskoprávní a licenční otázky a také problematiku automatizace, sdílení a napojení dat na jiné systémy, a to nejenom v rámci univerzit, ale také v kontextu mezinárodním. Komplexní přehled stavu instalací v českém prostředí přinesl Průzkum vědeckých repozitářů v ČR , který probíhal v období května až června v roce 2020.

Na celostátní úrovni v současnosti funguje Národní úložiště šedé literatury NUŠL , které shromažďuje neveřejnou část produkce vědeckých zařízení a vysokých škol, jako jsou například vysokoškolské kvalifikační práce, výzkumné zprávy, příspěvky z konferencí, analýzy nebo metodiky. V pilotním provozu je nyní testován Národní repozitář pro výzkumná data , jenž by měl časem nahradit NUŠL a rozšířit ho o možnost ukládání datových sad z výzkumů. Funkce repozitářů jakožto úložišť výzkumných dat v současné době zásadně roste, není však předmětem těchto doporučení.

V neposlední řadě je významným repozitářem i software Kramerius, který soustřeďuje digitalizované fondy knihoven. Knihovny do něj vstupují buď pasivně přístupem do jeho sbírek, anebo aktivně digitalizací svého fondu.

Digitalizace s sebou nese riziko vzniku duplicit, tedy skutečnosti, že jeden zdroj bude různými institucemi zdigitalizován vícekrát. Jako prevence duplicit vznikl Registr digitalizace. Instituce se zde zaregistrují a snadno zjistí, co už bylo zdigitalizováno.

Jaký software využívají české vysoké školy pro uložení a zpřístupnění svých sbírek?

V českém prostředí najdeme nejčastěji instalace softwarového balíku DSpace. Systém DSpace se vyznačuje otevřeným kódem a poměrně širokou komunitou, která se vzájemně setkává a sdílí kódy úprav. V menší míře pak nalezneme jiné systémy (Digitool, Invenio, vlastní řešení). Některé univerzity ještě stále žádný repozitář nemají a kvalifikační práce a jiné dokumenty zveřejňují v jednotlivých systémech (ČZU, OSU). Nevýhodou DSpace je nutnost jakoukoli uživatelskou nadstavbu doprogramovat. Pro jeho rozvoj je tudíž třeba mít k dispozici finanční prostředky k zaplacení programátorů.

Jaké dokumenty jsou prostřednictvím repozitářů prezentovány?

Přístup k jednotlivým dokumentům je většinou rozdělen jako volný pro všechny, nebo jen pro členy univerzitní obce. Záleží na rozhodnutí autora, interních pravidlech nebo licenčních podmínkách. Repozitáře poskytují přístup zdarma. Univerzity, které chtějí prodávat nebo případně nabízet prohlížení svých děl atraktivnější metodou, mohou využít komerční platformy.

• Nejčastěji se jedná o zpřístupněné kvalifikační práce studentů, které mají vysoké školy ze zákona povinnost zveřejňovat od roku 2006.

• V menší míře zde můžeme najít volně přístupné publikační výstupy akademiků . V této oblasti dochází k největším problémům vzhledem k autorským právům, která autoři musí částečně postoupit vydavateli, a mají tak jen omezené možnosti sdílení výsledků své práce. Řešením je přechod na publikování v open access režimu, který má samozřejmě svá vlastní úskalí, ale umožňuje autorům zpřístupnit jejich díla volně.

• Některé univerzity v repozitáři skladují a zpřístupňují své interní dokumenty – šedou literaturu, studijní materiály a podobně.

• Nad rámec úložiště dokumentů jde například Masarykova univerzita, která vytváří specializované digitální knihovny, například digitální knihovnu Vzory krásy ([beauty-patterns.org]{.underline}), která umožňuje prohlížení fotografické databáze vzorů historických tkanin.

Co by si přály vysokoškolské knihovny?

Když se v době největších pandemických uzavírek otevřely a na nějakou dobu zpřístupnily vybrané digitalizované fondy českých knihoven a elektronické databáze, přijali to uživatelé s povděkem. S návratem k normálu se tento přístup opět uzavřel. Řada čtenářů nechápe, proč k nějakému dokumentu nemají přístup. Z focus groups vyplynulo, že studenti se nechají velmi snadno odradit prvním neúspěchem a dále již v hledání přístupu ke zdroji nepokračují.

V současnosti jen některé univerzity publikují výsledky práce v otevřených repozitářích. Elektronická skripta a knihy jsou často nedostupné buď technicky (odkaz na dokument již nefunguje), nebo jsou přístupné jen v rámci dané univerzity. Knihovny a jejich uživatelé by si přáli otevřený přístup k e-knihám a e-skriptům vysokoškolských nakladatelů; jednotnou platformu, v níž by bylo možné najít a volně zobrazit všechny tyto výstupy.

Kapitola 15
Možnosti vzdáleného přístupu

Vzdálený přístup do databází je dnes standardní službou, kterou nabízejí všechny vysokoškolské knihovny. Možnosti a způsob jsou závislé na licenčních podmínkách a softwarových možnostech databáze a vysoké školy.

Co dělat, pokud databáze vyžaduje dodatečnou institucionální

identifikaci?

Pokud si po přihlášení musí uživatel zvolit instituci, ze které přichází, je možné mu tento krok ušetřit přesměrováním pomocí wayfless linkování . Tyto odkazy v sobě obsahují informaci o tom, odkud uživatel přichází. Nevýhodou je nutnost kontroly funkčnosti a následné úpravy wayfless URL při změnách platformy vydavatelů. Wayfless link můžeme využít například u služby Bookport: eduid.cz/cs/tech/sources/bookport

Co dělat, pokud instituce nemůže použít identifikaci pomocí e-mailu?

V případě, že vaše instituce nemá jednotnou politiku pro e-maily (jako je tomu například na fakultách Univerzity Karlovy), můžete využít vhodného nastavení EZProxy a tuto proceduru obejít. Pokud se uživatel přihlásí z EZProxy, je jednoznačně identifikován jako uživatel UK a nemusí zadávat e-mail. Toto nastavení je využito například u Bookportu nebo databáze Amboss.

Kapitola 16
Digitalizace studijní literatury

V České republice začínala digitalizace nejprve převáděním rukopisů a starých (vzácných) tisků, historických nebo regionálních materiálů (články, publikace, mapy), případně fondů význačných osobností, audiovizuálních děl a podobně. Běžný fond byl převáděn především pro čtenáře se specifickými potřebami, což se týkalo i studijních materiálů.

Postupně rostla poptávka po digitalizované studijní literatuře i mezi ostatními studenty, ať už kvůli omezené nabídce velmi žádaných titulů (rozebraná vydání bez možnosti dotisku) nebo z důvodu vzrůstající poptávky po možnosti studovat kdykoliv a odkudkoliv. Knihovny si uvědomily důležitost a s ní spojené výhody zavedení takové služby pro všechny uživatele a některé začaly digitalizovat studijní literaturu.

Jaká jsou pravidla pro digitalizáty? Jak je mohou knihovny zprostředkovat čtenářům, aniž by porušovaly autorský zákon? Stačilo se rozhlédnout v zahraničí a pokusit se do našich podmínek převést službu Controlled Digital Lending (CDL).

Co znamená Controlled Digital Lending?

Controlled Digital Lending je téma, které rezonuje zejména v amerických knihovnách ve spojitosti se službami Online Library, Internet Archive a dalšími. Vychází z předpokladu, že pokud knihovna vlastní jeden výtisk tištěného zdroje, může jej poskytnout jednomu uživateli také elektronicky, na stanovenou dobu výpůjčky. Musí ale zajistit, že po uplynutí doby výpůjčky je uživateli elektronická verze opět znepřístupněna. V Evropě se s pojmem CDL setkáváme právě při poskytování elektronických knih a časopisů, zejména však digitalizátů tištěných publikací.

Existuje v České republice knihovna, která principy CDL využívá?

Na Masarykově univerzitě je zpřístupněna E-prezenčka, tedy služba pro prohlížení naskenované studijní literatury z knihoven MU na obrazovce počítače, bez možnosti jejího stahování a ukládání. Přístup k literatuře mají pouze aktuální studenti a zaměstnanci MU a vždy mohou mít pouze jednu výpůjčku, která se po čtyřech hodinách používání automaticky „vrátí na regál". Danou publikaci lze takto elektronicky vypůjčit v určitý moment takovému počtu uživatelů, kolik je fyzických exemplářů ve všech knihovnách MU dohromady. O službu je poměrně velký zájem (průměrně 400 e-výpůjček denně), velkou výhodou je možnost vzdáleného přístupu a možnost podat návrh na zpřístupnění publikace přes online formulář. Negativa této služby spočívají hlavně ve stále nedostatečném počtu knih, nemožnosti fulltextového vyhledávání (absence OCR) a z pohledu uživatele také v lidském faktoru (doba mezi žádostí a reálným zpřístupněním textu).

Službu se stejným názvem, tedy E-prezenčka, poskytuje také Univerzita Karlova. UK je v otázce výkladu autorského zákona opatrnější, proto zdigitalizované tituly ze svých fondů zpřístupňuje pouze na svých zabezpečených terminálech a vzdálený přístup neumožňuje.

Digitalizáty svým uživatelům zpřístupňuje také Technická univerzita v Liberci. Přístupné jsou pouze z knihovního katalogu v sekci „Zdigitalizované dokumenty" (po přihlášení přes VPN), která aktuálně obsahuje 816 záznamů. Digitalizáty jsou pouze pro čtení, nelze je tisknout ani stahovat. Cílem knihovny TUL je zdigitalizovat všechna skripta vydaná na univerzitě; skripta jiných vydavatelů se digitalizují na požádání. Součást zdigitalizovaných dokumentů tvoří také vybraná studijní literatura v knižní podobě.

Proč není CDL zavedeno ve všech českých knihovnách?

V současnosti nakladatelský trh poměrně významně brání knihovnám zpřístupňovat elektronické knihy a verze knih. Musíme si totiž odpovědět na otázku, zda je legální půjčovat či zpřístupňovat digitalizáty, pokud jsou chráněny autorským zákonem, případně za jakých podmínek lze digitalizáty zpřístupňovat pro potřeby studia a výzkumu. Autorské právo v evropských zemích sice běžně obsahuje výjimku, licenci pro volné výukové užití v přiměřené míře, ovšem tato míra („fair use") však dle výkladů neznamená užívání, nebo už vůbec ne šíření celých výukových materiálů (knih či učebnic).

Je CDL téma, kterému bychom měli v budoucnu věnovat pozornost?

Knihovny by měly vždy bojovat za to, aby mohly plnit svou roli ve společnosti : zpřístupňování veškerých informačních zdrojů tak, aby každý člověk mohl získat přístup ke zdroji, který potřebuje. Zároveň nám pandemická situace ukázala, že o českou i zahraniční studijní literaturu je mezi studenty velký zájem, a znovu bylo poukázáno na problém v komunikaci mezi knihovnami a nakladateli a problémy související se stavem současné legislativy.

Z provedených focus groups vyplynulo, že studenti pro výběr informační zdrojů upřednostňují elektronickou formu dokumentu, ačkoliv pro samostatnou práci s textem preferují tištěnou formu. Mezi současnými tématy českého vysokoškolského knihovnictví se tedy CDL dostává do popředí a v budoucích letech můžeme očekávat alespoň jeden centralizovaný rozvojový projekt právě s tímto zaměřením.